Někdy mě zaskočí, jak rozdílné máme my, ženy, pohledy na krásu. Na to, co znamená být upravená, co je „přirozené“ a co už je „moc“.
Za roky práce se ženami jsem slyšela hodně názorů. Některé mě rozesmály, jiné zůstaly v hlavě ještě dlouho. A některé mi vlastně došly až časem.
Musí být žena krásná každý den? A co to vlastně znamená – být krásná? Je to povinnost? Společenský úkol? Nebo radost, kterou si můžeme dovolit?
Dvě ženy, dva extrémy
Občas si vzpomenu na dvě ženy, které jsem potkala během své práce. Obě byly moc fajn, každá úplně jiná – a přitom obě řešily to stejné: jak být krásná, a přitom zůstat sama sebou.
Jiřinka se nelíčila téměř nikdy. Jednou mi řekla: „Víš, já se nelíčím, protože žena, která se líčí, vypadá potom nenalíčená příšerně.” Z její logiky to vlastně vycházelo tak, že vypadá příšerně každý den a jen někdy, při nějaké speciální příležitosti, si dovolí být krásná. Třeba když jde s manželem na ples. Jednou nebo dvakrát do roka.
Marcela byla druhý extrém. Ta nikdy nepřipustila, aby ji její manžel viděl nenalíčenou. Každé ráno vstávala dřív než on a zamykala se v koupelně, aby se mohla v klidu upravit a ukázat se až potom. Žádné výjimky. Žádné nedělní ráno v županu. Dokážete si to představit?
Jedna si líčení šetří jen na velké příležitosti. Druhá ho nikdy nesundá, ani doma, ani před svým mužem.
A mezi nimi…jsme my všechny. Hledáme svou rovnováhu. Svou pravdu o kráse.
Jak se na to dívám já?
Moje pravda je tahle:
Nemusím se líčit. Ale líčím se ráda.
Ne proto, že bych bez toho nebyla krásná.
Ale proto, že si tu krásu chci připomenout. Zvýraznit.
Některé ženy si myslí, že líčení je maska. Přetvářka. Ale já to tak necítím. Pro mě to není o tom něco skrýt – ale naopak ukázat. Je to pro mě malý rituál – jako dát květinu do vázy.
Ne proto, že váza bez ní nemá cenu. Ale protože květina jí dodá život. Barevnost. Jiskru.
A právě takto to mám. Někdy se nalíčím víc, někdy jen trošku. Někdy si dám rtěnku i doma – jen tak, pro radost. A někdy zůstanu v pohodě i bez ní. Ale vždycky vím, že mám na výběr. A že to dělám pro sebe.
A jestli čekáte na nějakou zvláštní příležitost, tak tady je:
Dneska.